Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

VH-5.Kapitola

14. října 2014 v 19:43 | Elizabeth |  Vábení Hřbitova

5.Kapitola



Už to byl tejden co sem viěla jeho ruce. Bohužel se to nehojilo moc rychle, atak musel nosit pořád mikinu. Byl sice podzim, ale zato byl pomalu teplejší než letošní Léto. Opravdu semho litovala. Bylo už kvečeru a já slíbyla že se za nim dneska stavim. Bylo už asi okolo šestý večer a já s Andym stála u jeho "baráku" a čekala než otevře. Dveře se otevřeli, ale ten kdo v nich stál nebyl Richard. Byl to místní kněž a vypadal že je rád že někdo přišel. Zajmalo by mě co tu asi tak dělá. Znalasem Morise od děctví. Taky sem k němu čas od času zašla do kostela abych mu pomohla s uklidem a nebo jinou prací. Byl jeden z mála lidí kteří se semnou bavili. "Dobrý den Morisi." pozdravila sem ho jako obvikl a on se na mě na oplátku pousmál. Odstoupil dodedveří abych mohla vstoupit. "Morisi mohu se na něco zeptat?" jen přikývl. Tendle chlap nikdy moc nemluvi. Před rokem mu zemřela manžela a on začal mluvit ještě míň. "Neberte si to osobně, ale co tu děláte? Stalo se něco?" smutně se na mě podíval a přikývl. Chtěla sem se ho zetat na co , ale on odpověděl na tuhle otázku dřív než sem se stihla zeptat. "Pan King byl..." nedokáal to doříc z vlastní vůle a tak sem ho chytla za ruka abych mu pomohla. "Co se stalo panu Kingovi?" podíval se mi do očí a já doufala že se nic strašného nestalo. "Pan Kiing byl před hodinou zavražděn." jakmile to dořekl tak se mi sevřel hrůzou. Jak se to mohlo stát? Vždyť se tu nevraždí v jiný dny než na ned duchů. "Morisi řekněte mi prosím kde najdu Richarda." nestačil mi ani odpovědět, jelikožmi mi docvaklo to že bude dole ve sklepě. Utíkala sem co nejrychleji sem mohla dolu po točených schodech. Otevřela sem dveře a spatřila ho jak sedí v čele stolu a má v ruce vodku. Jakmile sem k němu doběhla tak sem uviděla to čeho sem se bála. Měl zase pořezaný ruce. Přitáhla sem si židli k němu a přitáhla si ho do svojí náruče. "Proč? Proč to musel bejt zrovna on?" bylo vidět že je v tranzu a tek sem ho jen houpala v náručí jako by byl malé dítě."Šííííí. To bude zase dobrý." opakovala sem to pořát dokola a snažila se tomu uvěřit. Sice sme jeho tátu moc neznala, ale to co sem o něm věděla na 100% bylo to že to byl hodnej člověk kterej si nasloužil smrt. Ani nevim jak byl zavražděn. A upřímě mě to ani nijak moc leláká. Seděli sme tam ale tak dvě hodiny, když se začal lehce Rychard probírat ze zármutku. Podívala sem se mu do těch sned nejsmutnějších očí na světě až mě z toho bodle jakoby osten do srdce. Jedno sem věděla a to je že Richard svího otce miloval a kdyby to mohl vrátit tak by klidně umřel za něj on."Sem rád že si přišla. Myslim že bych se dneska asi jinak zabil. Seš už jediná koho mám. Chci abys mi pomahla najít tu zrůdu která roztrhala tělo mího otce. Chci se pomstít. Prosím pomoz mi." tak todle mi vzalo dech. Jeho otec nezemřel tím že by ho třeba někdo zastřelil, ale on ho někdo nebo něco roztrhalo. Pevně sem ho obejmula a zašeptala mu do ucha že mu pomůžu najít vraha ať to stojí co chce. Najednou mi došlo že by tu byl přez noc sám a to sem nechtěla aby tu v tomdle stavu zůstal."Pujdeš kemě domu. Mám tam pokoj pro hosty a dokud se vše neviřeší tak budeš bydlet u mě ano?" Vděčně se na mě podíval a já si byla jistá že semnou bude bydlet ali hodně dlouho. Bylo už půl druhý ráno když sme každej nesli tašku s jeho věcmi. Pochopitelně seme sebou vzali i Bonu. Vipadala že je ráda že nějakou dobu bude bydlet s Andym v jednom domě. Když sme dorazili domu tak mamka seděla v obejváku a na něco se dívala v televizy. "Ahoj mami. Nějakou dobu tu bude bydlet kamarád. Doufám že ti to nebude vadit." doufala sem že teď neskazí můj plán a nezamítne nového člena domu. "Zlato, znám tě dobře a vim že pokud by to nebylo důležité tak ho sem nevodíš. A jinak dneska přijel Bratranec takže pokoj pro návštěvi je opsazenej. Asi bude muset spát jinde." ztěžka sem si povzdechla. Tak to mi ještě scházelo. Artur si sem přijede jako nějaký princátko a začne mi pomalu níčit muj plán. Najednou sem si spoměla že v obejváku ve dkříni máme takonou skládací postel. Nebylo to lehátko, ty sem totiž všschny vyházela až na čtyři který sou na opalování. "Dobře takk budeš spát semnou v pokoji. Dáme ti tam skládací postel. Díky bohu je zejtra sobota a tak nemusíme do školy." lehce sem se na něj usmála a vyrazila do prvního patra abych mu ukázala kde bude spát. Vytáhnout tu postem nám docela zabralo hodně práce kvůli těm schodům a mamka nám taky pomáhala. Konečně sme seděli u mě na posteli. Bylo mi pořád divný jak zemřel pan King. Dneska sem se už ale rozhodla to neřešit a tak sem si řekla že se pujdu osprchovat. Sprcha byla úžasná a uvolnila mě. Najednou sem si vspoměla že má Richard čerstvě pořezaný ruce a tak sem ho vzala do koupelny a vytáhla lékarničku.Byla sem ráda že vydržel dezimfeci. Měl na rukách čtyři obvazi. Todle se už nesmí opakovat. Nesmí se dál řezat jinak to taky už pak nemusí přežít protože si rozřízne žílu. Bylo pět ráno když sem konečně ulehla do postele. "Dobrou noc. Ráno něco podniknem jestli budeš chtít." chvíli se nic neozívalo a pak sem ho nejednou cejtila hned vedle sebe. "promiň, ale nedokážu v tomdle stavua potom co se stalo usnout sám. Nevadí že budu spát vedle tebe?" Troškumě po překvapilo,ale byl ve špatnymstavu a tak sem ho nechala aby spal vedle mě."Nevadí klidně tu zůstaň." nedokázala sem usnout na zádech a tak sem se ponějaké době otočila zády k němu a on mě hned obejmul. Přišlo mi až divný jak ja ni to příjemný. Taky sem cejtila zvláštní elektrické napětí na místěch kde se mě dotýkal. Netrvalo ani pět minut a už sme oba spali.
Pohled Milana Kinga :
Bly sem na každodení vycházce v lese. Dneska to ale byl jinej důvod než si jen dojít na čerstvej vzduch. Něco ně vysloveně do lesa táhlo a já cejtil že se něco stane. Byl sem už poměrně daleko od Kříže, Když sem najednou uslišel zakřupání větví zamnou. Rychle sem se otočil a saptřil postavu o velikosti asi tak dvou metrů. Celej obličej i ošoupaný oblečení bylo od krve. Jediné na co sem se zmohl bylo nevěřícně zírat na postavu se zmutovanym obličijem od krve. Ta zrůda se začala přibližovat a moje nohy se jako zázrakem dali bo pohybu. Utíkal sem jak nejrychleji sem mohl. Konečně sem spatřil město. Nepřestával sem utíkat i přes protestujcí bolest v plicích. Doběhl sem až k bráně Toho obrovskýo hřbitova co mám na starost. Chtěl sem vzít za kliku když vtom mi zádama projela ukrutná bolest. Spadnul sem na zem a čekal co příde. Bylo mi jasné že dneska příde moje smrt. Ta zrůda se kemě natýhla a začala mi trhat kůži na břiše. Bolestí sem upadl bo bezvědomí s jedinou myšlenkou. Smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama