Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

VH-4.Kapitola

14. října 2014 v 19:40 | Elizabeth |  Vábení Hřbitova

4.Kapitola



Pohled Lusindy:
Probudilasem se něco po pátý ráno. Vstala sem a došourala sem se do koupelny a prvedla něco se svim vzhledem abych nevipadala jako strašák do zelí. V kuchyni sem si vzala rohlík a rozhodla se se že pujdu vyvenčit Andyho. Běžela sem okolo Hřbytova už asi desátý kolečko. V tom sem ale o něco zakopla a spadla na zem. "Jau. Sakra co to je?" kdž sem se podívala o co sem zakopla, vykulila sem oči."Ahoj taky tě rád vidim." Naprti mě seděl Richard. Myslela sem že sem zakopla o kámen a ne o člověka."Ahoj. Promiň jestli sem tě nějak omilem kopla." V jeho očích sem spatřila pobavení. "Neboj jestli někde budu mít modřinu tak bych řekl že na to neumřu." a protentokrát už se začal smát nahlas. Bylo divný jak mě to j němu tak moc lákalo. Jen sem měla smůlu že on mě nejspíš bere pouze jako kámošku. "A co tu děláš takhle brzo? Je asi něco okolo šestý ráno." "Řekl sem si že pujdu na procházku a když sem si tavazoval boty tak si o mě zakopla."nevim proč, ale až teď sem si všimla že si škrábe ruce a ja sem z toho neznámo proč měla špatnej pocit. Nedokázala sem se ovládnout a po chvíli ticha sem se ho zeptala. "Děje se něco? Vypadáš ustaraně." na chvilku sem viděla v jeho očích strach ale hned zmizel."Ne nic se neděje. Mělo by se něco dít?" měla sem o něj strach. Teď se začal drbat víc a ani ne po minutě se mu na bílí mikině začali ooběvovat krvaví fleky. Rychle sem si k němu přisedla blíž a dala mu ruce od sebe a začala sem mu opatrně vyhrnovat rukávy. Nečekala sem zdaleka to co sem uviděla. Měl na rukou asi deset krvavích šrámů o hloubce asi tří cm. "Panebože co si dělal?" koukala sem se nevěřícně na ty rány. Co panebože provedl? "Nic to není. Nech to bejt." chtěla sem se mu podívat do očí, ale on uhnul. Nbylo mi jasný že mi lže, ale nechtěla sem strácet čas a rychle se zvedla. "Poď deme k tobě a ja i to ošetřim. A dřív než začneš odporovat tak si uvědom že mužeš z toho mít i otravu krve. Takže se ryhcle zvedej a poď." rozkázala sem mu a s uchvatem sem pozorovala jak jen přikývl a a zvedl se. Šli sme do sklepa na to krásný místo. S jeho pomocí sem našla lékárničku a vyndala z ní obvazi a pásku abych mu ten obvaz pak připevnila. Jediné co mi chybělo a to byla desimfekce. Žádnou sem nikde nemohla najít a tak sem vzala láhev vodky a namáčela sem doní kousek bavněný látky. Když sem skončila bylo vidět že se mu chtělo řvát bolestí když sem mu dávala alkohol na rány, ale neřekl ani jedno jediný slovo. "Proč máš ta ruce v takovim stavu?" chvíli přemejšlel co asi má řícht jestli mi může říct pravdu a nebo ne. V tom mě ale něco napadlo. Co když nemá rotřezaný jen předloktí?
Než sem stihla položit novou otázku tak sem dostala odpověď na tu první. "Měl sem deprese a todle bylo jako první co mě napadlo." chvilku sem pak ještě přemejšlela jestli se ho na to mužu zeptat a nakonec sem si řekla že jo. "Kde všude ses pořezal? A řekni mi prosím pravdu." zhluboka se nadechl a zpříma se mi podíval do očí a mě to naprosto pohltilo. "Mám ruce pořezaný až k ramenum."
Pohled Richarda:
Spal sem asi jen tři hodiny. Zustal sem ješte v pokoji, ale nakonec sem vilezl a šel udělat něco se svim vzhledem. Bylo něco okolo třičtvrtě na šest tak sem si řekl že se projdu. Před odchodem sem na sebe ješte hodil bílou mkinu aby si lidi který třeba potkám nevšimli těch šrámu co mám na celejch rukou. Višel sem ven a u brány sem si zavazoval kaničky kdaž přezemě někdo přelítl. "Jau, sakra co to je?" Zvedla obličej a zadívala se mi do očí v tu chvíli mě začala nesnesitelně pálit kůže na poraněných pažích a začal sem se drbat. "Ahoj, taky tě rád vidim." chvilku na mě jen koukala, ale nakonec promluvila a dokonce se trošičku usmála. "Ahoj, promiň jestli sem tě omilem někam kopla." Musel sem se nad tim pousmát. Ona se bojí že mi nějak ublížila tim že přezemě přelítla? "Neboj jestli někde budu mít modřinu tak bych řekl že na to neumřu." pak už sem to nevydržel a musel sem se začít chechtat nahlas. Chvíli bylo ticho ale pak to prolomil její nádhernej hlas. V tom sem si uvědomil jak moc mi buší srdce v její přítomnosti. "A co tu děláš takhle brzo? Je asi něco okolo šestý ráno." Lelk sem se že by mohla něco tušit, ale rychle sem tu myšlenku zahnal. "Řekl sem si že pujdu na procházku a když sem si tavazoval boty tak si o mě zakopla." Všiml sem si že zpozorovala to že si škrábu ruce a zdánlivě jí to znepokojovalo.po chvilce na mě vytasila další otázku a já věděla že to nebude poslední. "Děje se něco? Vypadáš ustaraně." něco tušila a to do mě pumpovalo strach. "Ne nic se neděje. Mělo by se něco dít?" vipadala že se o mě bojí, ale to se mi muselo jen asi zdát. Jak by o mě mohla mít zájem tak ůžasná holka? Najebnou sem ucejtil na rukou jak mi po nich teče nějaká horká tekutina. Když sem se na ně podíval mikunou prosakovala krev.Sakra. Rachle si kemě přisedla a začala mi opatrně vyhrnávat rukávy. Málem zalapala po dechu pohledem na ty rány a crčící krev z nich. "Panebože co si dělal?" dívala se na ty rány s vytřeštěnejma očima. "Nic to není. Nech to bejt." věděl sem že se mi bude chtít podívat do očí ale já to nedokázal a tak sem pohledem uhnul. Najednou se zvedla a rozhodne se postavila"Jdeme k tobě domu a já ti to ošetřim. A dřív než začneš odporovat tak si uvědom že mužeš z toho mít i otravu krve. Takže se ryhcle zvedej a poď." radši semneodporoval a tak sem se se souhlasem zvedl a vydel se k baráku. Šli sme do sklepa aby nikdo nevěděl co děláme a s mojí pomocí se podařilo najít lékarničku. Jen sme ještě potřebovali dezimfekci která nebyla k nalezenía tak sme vzali z baru flašku vodky. Když mi čistila lihem rány měl sem chuť řvát bolestí a stálo mě opravdu hodně sil nevislovit ani jedno jediný slovo."Proč máš ta ruce v takovim stavu?" tadle otázka mě zaskočila. Chvilku sem přmejšlel jestli jí to můžu říst a akonac sem se rozhodl že jí to řeknu jen ne to co ty deprese způsobyly. "Měl sem deprese a todle bylo jako první co mě napadlo." věděl sem že hned příde další otázka bylo na ní poznat že se chce žeptat na něco co jí budu muset odpovědět. Achjo, proč je ta holka tak tvrdohlavá? "Kde všude ses pořezal? A řekni mi prosím pravdu." Zhluboka sem se nadechla a připravoval se na jení reakci když jí řknu pravdu. Zadíval sem se do jejích očí a věděl že sou to ta nejkrásnější oči na světě. "Mám ruce pořezaný až k ramenum." jako prví se ozvalo zalapání podechu a já věděl že todle bude nějakou dobu trvat než se spamatuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama