Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

VH-3.Kapitola

14. října 2014 v 19:37 | Elizabeth |  Vábení Hřbitova

3.Kapitola



Poled Lusyndy:
Ležela sem v postali a přemejšlela sem co se dneska stalo. Připouštím je pjeknej, ale nemůžu s nim chodit. Vůbec o neznám. Doufám že to pochopí, vypadal že je semnou rád, ale já nic jiného než přátelství. Nevim jestli se s nim ještě budu vídat. Sice s nim Budu chodit do třídy, ale i tak se s ním nemusim bavit. Celou dobu sem pořád přemejšlela nat toudle myšlenkou. Usnula sem ani si nevšimnu že usínám. V noci sem se neprobudila, což bylo jediné štěstí. Ráno mě probral budíka já musela vstát abych stihla školu. Rrychle sem udělala věci co dělá pověčinou každý člověk, vzala sem si pak tašku přes ameno a vyšla do docela chladného počadí. Cestou sem nikoho naštěstí nepotkala. Kdežto před školou na mě čekala ona osoba se kterou si velice rozumim, ale nemůžu s ní být. Došel kemě a obejmul mě. Všichni si nás měřili pohledem a pár skupinek mě provrtávali nenávistnym pohledem. To je jeden z důvodu sem nechtěla aby se semnou začal tolik komunikovat. Šel semnou až do třídy a sedl si hned do vedlejší lavice. Asi se nebudete divit když vám řeknu že chodim na školu kde se učíme o mrtvolách a ano je to patologie. Celou dobu co sem byla ve škole mě pozoroval a skoumal každej pohyb. Panebože vždyť je nějakej jetej. Kouká se namě jako na nějakej exzemplář. Nešla sem radši na oběd a rychle se vytratila ze školy. Díky bohusi nevšiml že sem odbočila dřív a tak nehrozilo že semnou pujde ze školy. Vešla sem do pokoje tam na mě skočil mul miláček Andy. Jak sem si mohla někdy mysled že myluju někoho jinýho než to čtyřnohé stvoření? Jen tak sem se válela na posteli a zírala na strop. Co budu dělat? Chvilku sem nad tím doumala a nakonec sem se rozhodla že pujdu na procházku do lesa a vezmu sebou i Andyho.Vzala sem ho na vodítko a vyrazila. Byla sem ráda že les je na druhou stranu od katakomby. Byla sem v lese asi teprve deset minut a šla čím dál víc do hloubky lesa. Ušla sem asi tři kilometry a najednou sem zaslechla nějaky šeptavyý hlas. Zezačátku sem tomu nerozuměla, ale jek sem se dostávala hloubělji do lesa tak tim víc byl zřetelnější. Jakmile sem došla ke dvoum stromům který byli nakloněný tak že tvořili Bránu. Pořád dokola se opakovala jedna jediná věta. "Pojď blíž, potřebujeme tě, u nás najdeš klid a odpočinek." Pořád dokola. Myslela sem si že se z toho zcvoknu. Ten nahlas mi najednou zazněl přímo za zády a mě se z toho začal stahovat žaludek. Pomalu sem se otočila a tam uviděla malou holčičku. Byla bledá jako smrt. "K..k...kdo seš? " vykoktala sem ze sebe. Byla sem viděšená k smrti. "Nevim už se tu potloukám několiset let a pořát netušim co sem. Jmenuju se Wioleta a je mi několik stovek let. Dřív tu bylo město, ale to někam zmizelo. Nic víc si nepamatuju, promiň." Pane bože mě asi opravdu hrabe. Já si tu povídám s duchem? Nebo je to něco jinéo? Taky je možné že je to jen pouhý výplod mojí fantazie. "Myslim že si duch, ale nejsem si tim jistá." Vypada že neví o čem to mluvima její následujcí otázka mi to potvrdila. "Co je to duch? Vim asi to zní hloupě ale ja to slovo neznám, nevim co znamená. Jediny co znám sou upíři. Párkrát se mi taky vkradli nějaké obrázky z mého života, byli to pověčinou porkousnuté krky. Měli dvě malé dirky na krku.
Pohled Richarda:
Ráno sem na ní čekal před školou. Pár holek sem zaslechl jak se chechotaja baví se o mě. Jen sem se tomu pousmál. Chci jen jednu a to je Lusinsda.Je tak trochu plachá, ale to je normální. Když sem jí zahlédl , hned sem věděl že ona je jedinečná. Doufal sem že nezjistí jak moc jí chci. Nemyslim tim že jí chci jenom do postele. Vypadala skvěle. Vydal sem se k ni a rřátelsky ji objal. Zahlédl sem několik holek jak nás provrtávají pohledem. Ona se ale rychle odtáhla a šla do školy. Netušil sem co se s ní děje a tak sem se radši držel v její blízkosti.Doufal sem že na mě někdy promluví,ale ona pořát mlčela. Byl sem zmatenej. Vždyť to včera bylo tak super. Poprví v životě sem byl zoufalej kvuli holce. Cítil že je něčím vímečná, ale nevěděl sem čím. Doufal sem že semnou začne mluvit na obědě ale tam nedorazila. Vedle mě si sedli dvě blondýnky a asi čekali že si s nima budu povídat, ale já nato neměl náladu a tak sem se zvedl a odešel. Potichu si tam začali vyměňovat nějaky nadavky který patřili mě. Domu sem šel pomalu a kopal do každé věci na zemi. Bylo mi jasné že jí už dneska nepokám tak sem se zavřel doma a v kou začal brečet. Nikdy sem nechápal lidi co se řežou ale řekl sem si že to skusím a uvidím jakej výsledek bude. Přešel sem ke stolu a vzal do ruky nůž. Řízl sem jednou, dvakrát třikrát až sem měl rozřezanou celou ruku až po rameno. Najednou sem se cejtil o něco líp.Opravdu to fungovalo. Byl sem uvolněnějjší než sem si myslel že momentálně můžu byt. Budu teď nosit mikynu aby nikdo neviděl ty hluboký rány. Doufámže zítra bude mít lepší náladu neš dneska. Lehl sem si do postele a s myšlenkama který se točili okolo NÍ sem upadl do spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama