Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

VH-2.Kapitola

14. října 2014 v 19:35 | Elizabeth |  Vábení Hřbitova

2.Kapitola




Koukala sem na něj s vykulenýma očima. "To se děláš legraci? Mám jít s citim klukem na místo kde nikdo není?" Nechápala sem, proč tak moc stojí o mojí přítomnost. "Promiň, Jmenuju se Richard King. Nedávno sme se sem s tátou nastěhovali. Jinak je mi sedumnáct a příští tejden s tebou chodit do třídy." Natáhl ke mě ruku a u toho se mu na obličeji poloviční úsměv který mu slušel. Jeho ruku sem přijala a taky se představila. "Ahoj, já sem Lucinda Deltonová. bydlim tu od malička, ale moc se venku nezdržuju. Nejsem moc komunikatyvní člověk a ani nemam přítele. Jinkak doufám že to tu budeš snášet dobře." Vypadal že se ho jen tak nezbavim. "No vidíš teď máš jednohok neodbitnýho kámoše." Nevím proč ale najednou sem si vybavila tu postavu v okně katakomby kterou sem viděla včera večer. "Prosím jen na chviličku. Navíc je tam teplejš než tady." "Promiň , ale musim domu a vyvenčitpsa." Vzápětí sem se otočila a byla ráda ze mě už ne mě nesnaží zadržet. doma sem vzala mého malého draka a šla se proběhnout okolo CG&SD. U brány seděl nějakej kluk a když sem se příblížila tak sem zjistila že je to Richard. Dělala sem že sem si ho nevšimla a šla sem dál. Zdánlivě tu na mě čekl, protože jakmile sem ho míjela zvedl se a dohnal mezeru mezi náma. Povzdechla sem si a raději šla dál. Do poloviny cesty nikdo z nás nepromluvil i když on vypadal že má spousty otázek. Doufala sem že ho to omrzí, ale jak se zdá tak se neměl k odchodu. Řekla sem si že poběžim jedno kolečko a pak pujdu domu. Rozběhla sem se v nové naději že to vzdá, ale zase sem se spletla jelikož zamnou běžel. Jakmile mě dohnal chytil mě za pas aby mě spomalil.Nakonec sem zastavila, ale jeho rucxe zůstaly na stejném místě. "Prosím poď semnou do katakomby. Jen na chviličku." Moc se mi tam nechtělo, ale doufala sem že mi pak dá pokoj. Přes hroby sme šli mlčka a já si u dveří katakomby uvědomila že asi bude zamčená. "Nená zamčená?" "Neni mam od ní klíče můj táta dělá správce tohohle hřbytova. Bydlim taby." Nechtělo se mi tomu věřit. Kdo by chtěl bydlet v katakombě? A navíc uprostřed hrbitova s takovou pověstí? Vytáhl klíče a odemkl masivná dveře. Nikdy sem nebyla v žádné katakomně, ale teď sem zjistila že moje představy byly klamné. Předtavovala sem si že jsou uvnitř pavučiny a velký stůl na který se dávaj mrtvoly než je pohřbí. Nešto tady to vypadalo útulně. Na stěnách která byly dělané z nějakého drahého bílého kamene visely obrazy jako třeba Mona Lisa nebo Poslední večeře ježíše a vzduch tu voněl po čerstvě posečené trávy."Páni je to tu úchvatný." Zasněně sem přejížděla rukou po stěne a prohlížela si každý malý detajl. "Bydlim s tátou v Kříži asi dva měsíce, ale museli ste to tu zrekonstruovat, aby to tu vipadalo dobře." Vypadal že si užívá pohled jak se tu rosplívám nad prací kterou udělal. "Doufám že se ti tu líbí." Přistoupila sem k němu a hleděla mu so jeho divokých očí. "je to tu nádherný. Jsem rada že sem se nakonec nechala přemluvit." Neudržela sem se a musela sem se na něj usmát. Úsměv mi oplatil, ale byl daleko větší a zářivější než sem ho obdařila já. Vypadal že se rozhoduje jestli mě může obejmout nebo ne, ale já na obejmutí neviděla nic špatnýho a tak sem ho s tim obejmutim předběhla. Chvilku sme tam tak stali v obětí a já si to upřímě užívala. Řekněte sami že by ste nechtěli obejmutí od pěkného namakaného kluka. Nakonec mě všude provedl a já zjistila že dolní část je pro návštěvníky při pohřbu a v patře bydlí on s jeho tátou a a štěnětem Československého ovčáka jménem Bona. Byla to krásná fenka a s Andym si rozuměli a někam se v katakombě zašili. Nakonec naše prohlídka skončila ve sklepě a já musela zalapat po dechu když sem to viděla. Nebyly tam okna, ale o světlo se postaraly velký středověký lustry. Na stěnách byly obrazy z války. Uprostřed velké místnosti stál velký ebenový stůl a asi deset židlí okolo. Celá místnost nabývyla dojmu že ste ve středověku. "Táta neví že je tady sklep. Je to jediné místo k odpočinku. Spoustu věcí sem našel na půdě, ale ten stůl už tady byl." Myslela sem že se neudržim a tak sem si pro jistotu sedle na čalouněnou židli u stolu. Richard si ke mě přisunul židli a taky se usadil. Nevím proč, ale nabyla sem dojmu že sem v jeho přítomnosti spokojená a v bezpečí. "Jsem rád že se ti tu líbí. Jestli máš zájem tak sem můžem potají chodit." S radostí sem přikývla a udělala něco co sem původně nechtěla. Dala sem mu pusu a on ji protál. Co nejrychlejc sem se podtáhla a zrudla jako sklo v ohni. "Promiň, nevim co mě to napadlo." Vykoktala sem ze sebe. "To nic. Nic se nestalo." Řekl to jako bych byla jeho dcera která něco udělala a on je chápavý rodič. Chvilku me tam ještě seděli, ale pak mi došlo že musim domu. Vyšli sme nahoru a já zavolala Andyho. Přiběhl a v jeho závěsu i Bona. "Můžu tě doprovodit?" Měla sem pocit že kdybych mu řekla ne tak bych mu ublížila a tak sem přikývla. Vzali sme si mazlíčky na vodítka a vyrazili. Došli sme k mému baráku a já netušila jak se s nim rozloučit. Asi mi to viděl na očích jelikoš se toho ujal sám. Obejmul mě a něžně mě políbil na tvář, pak se otocil a bezeslov odcházel. Až když se mi stratil z dohledu sem odemkla barák a vklouzla dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama