Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

SN-9.Kapitola

13. října 2014 v 20:37 | Elizabeth |  Stvoření Noci

9.Kapitola



Probrala sem se na tvrdý podlaze a šíleně mě bolela hava. Skusila sem se posadit ale dolest namě zautočila a přímo mě bodla do hrudníku. Rozhlížela sem se okolo sebe a jediné co mě zaujalo byl malej papírek na zemi. Doplazila sem se kněmu a v tom šeru sem ho začala číst.
Diano, Diano,
Kdybys jen věděla jak moc mi budeš chybět, ale nedáváš mi navybranou.
Rozhodl sem se že budeš pár dní mimo dosach ostatních, jelikoš ses
sešla s tou špinavou zrátkyní tak sem musel začít jednat. Za měsíc se zase
uvidíme. Doufám že nebudeš dělat problémi, jinak bych to stebou musel
skoncovat, což by mě opravdu moc mrzelo. To je prozatim vše.
S pozdravem Tvuj milujcí přítel Felix
Tak todle je opravdu i namě až moc. Musim strávit celej měsíc v týdle místnosti? Vždyť tu není záchod, jídlo ani pití. Umřu tu raz dva.Frustreovaně sem ležela nazemi asi dvě hodiny když v tom se otevřeli dveře kterých sem si doposavať nevšimla. Kráčela kemě nějaká postava s maskou na obličeji abych nevěděla kdo to je. Připadala sem si jako v nějakym blbim filmu. Jediný čim sem si byla jistá bylo to že ten člověk byl kluk asi mího věku. "Až buseš mít hlad nebo budeš něco potřebovat tak zaklepej na dveře.Ted semnou ale pujdeš k doktorovi. Ta rána va hlavě nevipadá nejlíp." Jakmile dořek tu posledn větu tak mi najednou došlo co všechno se včera stalo. Felixovo bívalka mi o něm chtěla něco říct, ale pak mě někdo silně praštil dohlavy a já omdlela. Šáhla sem si na místo kde mě hlava bolela nejvíc a zjistila sem že na ruce mám krev. Pane bože to musela bejt ale řacha. S pomocí neznámího kluka sem se zvedla a pomalu sem se začala šourat směrem kterým mě vedl. "Proč to děláš?" zeptala sem se ho po chvilce mlčení když sme šli codbou nějaký neznámí budovy. "Myslíž jako proč dělám pro Felixe? Je to jednoduchý je to hodně vysoko postavenej kluk a navíc mu dlužim jednu službičku takže proto to dělám." proč sem si s nim vubec někdy něco začínala? Vždyť bych vklidu mohal bejt mezi ostatníma a prostě žít novej život a učit se ovládat magii. Ale tobych nebyla já abych šla tou správnou cestou, já musim jít tou špatnou a složitější. Už sme stáli přededveřma za kterýma měl dejt doktor. Když v tu chvíli se rozevřeli dveře tak rachle že tomu klukovi ty dveře přerazilu nos. Vykřikl bolestí a chytil se volnou rukou za kořen nosu. I přes kuklu bylo vidět jak mu bolest křiví tvář. Po jeho rice začali téct malí prmínky krve. V tu chvíli mi ho bylo líto, ale nedokázala sem se ani pohnout. Doktor stál ve dveřích a snažil se nás dostat do jeho ordinace. "Konečně ste dorazili. Moc se ti Gregori omlouvám za ten nos, zachvíli se ti nato podívám. Vám slečno prohlídnu tu hlavu jestli to bude na šití nebo ne." s lehkým usměvem se vydalke stolku kdy měl rukavice, desnifekci a spoustu dalších věcí. Jako první šel nařadu ten kluk Gregori.Sundal si kuklu a jemu se odkryl jeho půvabný obličej. Musim uznat že vypadal opravdu dobře, ale to mě v tu chvíli moc nebralo. Všimla sem si že má ten nos rozlomenej natolik že to není jen zlomenina , ale dokonce otevřená zlomenina. Rychle sem přesměrovala zrak jinam, protože bych se asi pozvracela při delšim pohledu na kustky nosu jak pronikaj tkání masa a kůže. Dohtor ho posla k někomu jinýmu ať mu s tim něco udělá. Mě po pulhodinoví prohlídce a desinfikování rány na hlavě udělal 4 stehy a pak mě poslal i s Gregorim na pokoj. Prý musíme oba dva zůstat tady nahoře než se nám to nezahojí. Což znamenalo že pokud mě měl ten kluk hlídat tak semnou bude na pokoji ať se dokturkovi líbí a nebo ne. Bylo okolo pul jedenáctý večer(jedenáct hodiny dopoledne lidského času) když v sem už konečně usínala tak namě promluvil. "Víš no sice bych se stebou neměl bavit, ale já prostě nedokážu mlčet i kdybych sebevíc chtěl. Na škole o tobě kolujou zvěsti že seš nejnadanější, že prej ovládáš všech pět živlů. Je to pravda?" Ani už mě to tolik nepřekvapovalo že se to rozneslo po celí škole. "Jo je to pravda. Hele můžu se tě na něco zeptat?" chvilku přemejšlel, ale pak nakonec přikývnul. "Na čí seš straně? Seš s Felixem nebo s Erikem a Brianem? Nikdo de nedozví cos mi řekl, jen to chci vědět. Asi deset minut bylo tich a já už stratila naději že se to dozvim když najednou promluvil a mě se zastavilo srdce. "Sem s Tvim bratrem a Brianem. Proto sem se přihlásil na tohle místo abych měl větší šanci tě hlídat. Je to takoven malej plán co sme s klukama vymysleli. Teď už ale necháme otázky otázkama deme spát. Brian s tebou bude chtít mluvit v eterovim snu. Tak dobrou." Zírala sem na strop a jen potichounku zašeptala "Dobrou noc." netrvalo ani moc dlouho a už sem usla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama