Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

SN-5.Kapitola

13. října 2014 v 20:09 | Elizabeth |  Stvoření Noci

5.Kapitola



Bylo mi svysvětleno že přjede jejich babička(pry je něco jako šamanka) a nějaky bratranec. Dostala sem šaty které sem si na sebe musela vzít. Byli červeno černy na úzká ramínaka s červou minisukní. Musela sem uznat že mi ty šaty slušili. Nechala sem si Rozpuštěný vlasi, byla sem moc líná na to abych vytvořila nějaký ůčes. Byla sem nervoznía cejtila sem že se dnes něco stane. Netušila sem jem sice jestli to je dobrý nebo ne ale byls sem si jistá že něco určitě stane. Měla sem už jen hodinu než vše začne a tak sem se začala malovat v tom někdo zaklepal na dveře. "Dále." Dveře se otevřeli s velkou rychlostí a zastavili se pár centimetrů od stěny. Ve dveřích stál nějaký kluk a rovnou šel k mé židli u zrcadla, ale samozřejmě se ještě otočil ke dveřím a zavřel dveře abychom měli soukromí. Nejdřív sem si ho moc nevšímala alel jakmile se postavil zamě tak sem musela uznat že jestli to zrcadlo neklamalo vypadal opravdu sexy. Najednou sem si ale připadala příšerně jelikož bych neměla myslet nato jak sou ostatní kluci hezcí. Mám přítele, sice spolu deme do toho vztahu hodně narychlo, ale asi to tak má byt. "Ahoj, sem Felixův bratranec. Jmenuju se Brian." Podával mi rukua tak sem se zvedla a zahleděla sem se mu do očí který byli průhledně modrý. "Ahoj, já sem jeho přítelkině Diana. To ale asi víš." Pevně sem mu stiskla ruku. Měl blonďatý vlasy v krádký patce. Jeho tělo bylo opravdu hodně namakaný. Měl na sobě bílí tílko a černý tříčtvrťáky. "Přišel sem ti říct že se ta dnešní akce přesouvá a bude se konat až za dva dny. Babička totiž nemůže přijet." Docela sem byla i ráda že se to odkládá. "Aha, no to nevadí. Myslim že bych to stejnak asi neustála. Takže děkuju." celou dobu sem se mu dívala do očí a on mi ten pohled oplácel. "Není zač. Můžu se na něco zeptat?"ostatně lidi se potnávaj tím že se ptaj tak proč by ne? "Jasný jen se ptej." a lehce se na něj usmála. "Co ovládáš za živel? Je to sice jiná otázka na který si byla zviklá ale na to si zvikneš určitě." no to sned není možný jaot že ví že nejsem vychovavaná ve stejnym světě jako on? Je tu asi jen hodinu a už mu to bůhvíkdo řekl. Najednou sem si ale spoměla co mi říkal brácha. Dokážu ovládat všechny živly. Oheň, voda, země, vzduch a eter neboli duch. Netušila sem co všechno dokážu, ale doufám že to brzi zjistim. Asi sem dlouho neodpovídala jelikož tam začal přešlapovat z nohy na nohu. "Promiň jen sem nad něčim přemejšla. Ovládám všech pět živlů. Teda měla bych je umět ovládat, ale vůbec nic neumim." Byla sem sklamaná že mi nikdo nikdy ani nic nenaznačil, nežto ostatní v tom byli vychovávaný. Dokonce to věděla i babička. Bezradně sem si sedla na židli a pozorovala Toho kluka....sakra jak se jmenuje!....B...B...B....jo Brian. Asi po pěti minutách přecházení sem a tam se nakonec zastavil a hravě mu zajiskřilo v očích."Pujdeš semnou do lesa já ovládám Taky ducha teda eter. Naučim tě pár kouskům jestli chceš?" nepůsobil sice jako někdo kdo bi mi chtěl ublížit, ale i tak sem chtěla dnešek strávit s Felixem. "Nemůžu, s tebou jít. Je tu Felix a ten mě asi s tebou nikam nepustí." Najednou se jeho tvář neusmívala, naopak ztvrdla. Všimla sem si že zatíná pěsti. Vůbec sem netušila co se s ním děje. "Ty si necháváš zrovna od něj poroučet? Copak ti to nedochází? Proč myslíš že tě do všeho tlačí tak rychle. Dokáže ostatní lidi přimět aby dělali to co chce on a ne ta osoba. Doufá že si tě u sebe udrží jelokož seš ta co ovládá všech pět živlů. Snad si brzi uvědomíš že on nepatří k dobrejm." byla sem ráda za to že sedim jinak by to semnou asi seklo. Když sem začala přemejšlet nad tím co se stalo včera tak sem najednou někde uvnitř sebe oběvila jakoby zamknutou mou část a když sem jí osvobodila tak sem najednou uslišela hlásek mího svědomí jak mi říká: "Neměla si s ním spát. Není správné že si s ním." Zrovna sem se nadechoval abych mu řekla že má pravdu a poděkovala mu ale otevírajcí dveře mě umlčely. "Konečně sem tě našel zlato. Pujdeš..." Ztichl jakmile si všiml že pár centimetrů odemě stojí Brian. "Promiň zrovna sem chtěla jít s tvim bratrancem do lesa. Budu se učit používat eter. Snad ti to nevadí." všimla sem si jak provrtává svího příbuznýho nenávistným pohledem. Nakonec mi odpověděl. "Jistě, jen se vrať co nejdřív. Doufám že se ti nic nestane." políbil mě a naštvaný odešel. Podívala sem se na něj s tázavím obličejem. "De vidět že si uvědomuješ věci docela dobře když tě na ně někdo upozorní. Pujdem do jedné chatky tady v lese. Teda jestli chceš rači sedět venku na kmenech stromů tak klidně." S pobavením sem ho pozorovala. " Sem pro tu chatičku a upozorňuju tě že jestli tam budou pavouci tak tě vlastnoručně zabiju." Z baráku jsme vyšli s uměvem na tváři. Cesta trvala asi dvacet minut a nikdo z nás nepromluvil. Moje noční vidění se den odedne zlepšovalo a já stále nechtěla uvěřit že sem nikdo jiný než za koho sem se považovala. Ani nevim jak, ale stála sem u dveří nějaký chatičky. Mezitím co sem si prohlížela okolí tak muj doprovod vytáhl klíče a odemkl. Jakmile sem vstoupila dovnitř tak sem musela zalapat po dechu. Z venčí chatička vypadá křehce a že je malinká, ale todle byl opak zdi byli asi zabetonovaný a natřený na bílo. Byli tu základní věci jako je postel, malá kuchyňka a malej stůl se dvěma židlema. Na stropě visel lustr a byl opravdu víkoný. "Líbí se ti tu?" byla sem uchvácená jak někdo dokáže vylepšit chatičku vylepšit. "Je to tu nádherný. Z venku je to maskovaný jako nějaká kadibudka...nic proti. Ale vevnnitř? Je to nádherný." pořád sem se dívala kolem dokola až se mi z toho začala motat hlava. Málem sem vám zapoměla říct že ta postel byla dvoulůžková s nebesi. "Poť na postel než to s tebou sekne. Vidim na tobě že se ti z toho motá hlava." poslušně sem si sedla na postel a čekala co má v plánu. Odběhl do tý malý kuchyně a pak přinesl zvadlou kitku. Bylo vidět že ta je zcela bez života. "Na co nám bude zvadlá kitka?" "Zachvilku uvidíš. Jen ještě chvilku vydrž dojdu nám pro pití. Každej sme vipili sklenišku vody a pak se pustili do díla. "Něco ti ukážu a ty to pak topakuješ jo?" chytil list a na malou chvilku zavřel oči. Když je zase otevřel tak mu lístek kterej držel v ruce zezelenal. Vyvalila sem na něj oči. Vždyť to nejde! Msim mít asi halucinace. "Díky eteru můžeme uzdravovat,vidět aury donucovat ostatní k různym věcem,chodit ostatnim do snů atd... Dneska tě naučim obnovit kitku teda jestli chceš" příkývla sem tak moc že sem se praštila o stěnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama