Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

SN-3.Kapitola

13. října 2014 v 20:03 | Elizabeth |  Stvoření Noci

3.Kapitola



Probrala sem se a při pohledu z okna sem zjistila že je zase tma. Nikdo už vedle mě neležel. Typovala sem že bude někde ve zbitku baraku který byl pro mě neznámí. Ano vím žeten barák patří jeho rodině ale nic víc nevim. Vydala sem se naslepo najít nějakou žíjcí existenci a první na koho sem narazila byla Anabell. "Ahoj, nevíš kde je Felix?" "Je dole v obyvaku. Mužu mít otázku?" Sice sem netušila na co se muže chtít zeptat, ale proč by neměla? "Jasne jense ptej." "Chodíš s mim bráchou?" tak tudle otázku sem nečekala. "Ne sme jen kamarádi. Proč?" "Byla bych ráda kdybys s ním byla ty a né žádná ta bárbína z intru." Byla sem ráda že mi to řekla, ale jestli spolu budeme chodit ukáže jen čas. Navíc se známe sotva den. "Děkuju seš hodná." odpověděla sem s usměvem a šla dolu a hledala obejvák. Nakonec sem ho našla, seděl ke mě zady a díval se na televizi. Měla sem výhodu a chtěla ho nějak překvapit. Sehla sem se vedle jeho hlavy a lehce mu strčila do ramen, to ale spůsobylo to že otočil hlavu mím směrem a vznikla z toho nechtěný polibek. Rychle sem se od něj rači odtáhla, ale on mě k sobě zase přitiskl tentokrát sem neodporovala. Přišlo mi že naše rty do sebe skvěle padnou jakoby bychom byli stvoření jeden pro druhého. "Já věděla že spolu chudíte." Leknutím sem sebou trhla a zjistila že ve dveřích stojí malá blon'datá Anabell. Zrudla sem studem a netušila co mám dělat. Chtěla sem utect ale mje nohy mě drží přibitou k zemi. Felix mi stiskl ruku ale nepustil ji. "Anabell nechnás prosím, nic nechápeš , Neple't se do ničeho, prosím." Zůstával klidný a to mě udivovalo. "Samozřejmě už du pryč vy dvě hrdličky." jakmile to dořekla odhopsala pryč. Sedla sem si vedle něj a čekala co bude. Ni. Jen jsme tam tak vedle sebe seděli a on mě pořát držel za ruku. Trochu mě za tu ruku zatahal a já pochopila že chce abychsi lehla ne jeho rameno a já to uělala. "Omlouvám se a Anabell, někdy je to s ní dost těšký." řekl po chvilce. "To je v pohodě, s každym to v tomhle věku bylo těžký ne?" Už zase vypadal ustarane. "Promi'n že sem tě políbil, přišlo mi to správný. Je mito líto jestli ti to bylo nepříjemný." Měl ten nejupříjemější výraz ve tváři který sem kdy viděla. Nevím proč, ale měla sem jistotu ze mu musim říct pravdu, a to že ja bych nikdy v tédle věci neřekla. "No vlastně měla sem stejny pocit, jokobychom byli pro sebe stvořeni. Vim zní to divně ale takhle to já cejtim." cejtila sem že když sem mluvila rudly mi tváče. "maš pravdu je to trochu divný, ale cejtil sem totéž co ty."Chvilku sme se koukali jeden druhymu do očí. Nakonec sme se rozhodli jít do lesa na procházku, aby nás nemohla vyrušit Anabell. Řeknu vám že ta holka je nesnesitelná, když sem jí vyděla poprvé v tom pokoji přišla mi jakohodná a v pohodě holka, ale čas ukázal že sem se mílila. "jak vás napadlo postavit si barák v lese?" Nevim proč, ale chtela sem to vědět. Přeci jenom je to úplný odříznutí od města. "Moje rodina nemá ráda pozornost a tak bydlíme v lese kde je minimální možnost si nás všimnout jelikož sem zhruba šest kolimetrů od města. Navíc to mám nejblíš k intru o prázdninách." Byl to jediný kluk se kterym sem se bavila za poslednich deset let, krom teda miho bráchy. Bůh vi kde vlastně teď je. Došli sme mlčka až k velkýmu dubu a stoupli si pod něj. Chytil me za ruce a něžne k sobě přitiskl svoje rty k mim. Bylo to to nejlepší na světě. Okolo nás vše jakoby zmizelo a zůstali sme na světě jen mi dva. Pak se odtáhl ale jen kousek aby mi viděl do očí. "Myslim že sem se zamiloval." vypadal že tomu sám neokáže uvěřit. "Tak si začínám myslet že mezi náma je něco víc než pouhý přátelství." Byl to zvláštní pocit myslet si po dvou dnech že někoho milujete a že jste schpni udělat pro toho druhého cokoli. Byli sme rtam ještě asi hodinu, bavili sme se o ruzných věcech a mezitím se libali. Když sme stáli před barákem naposledy sme se políbili. "Jak to bude mezi náma?" Doufala jsem že řekne že spolu budeme chodit a ani sem si neuvědovala že zatajuju dech. "Byl bych moc rád kdybys byla moje přítelkyně." "Sem ráda že semnou chceš chodit. Já sem taky pro. Miluju tě." "Já tebe taky. Už nechci žít bez tebe."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama