Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

SN-2.Kapitola

13. října 2014 v 20:00 | Elizabeth |  Stvoření Noci

2.Kapitola


"Drž se od něj co nejdal ,prosím. On není jako my. Felixpatří k těm zlejm!" Nechápal jsem proč na mě řve, nikdy sem ho takhle nezažila."Mě přišel v pohodě, je jako obyčenej kluk. Nevim proč bych se od něj měla držet dál." "Jen se tak tváří, jinak je zlej! Nechápu jak tě ten hajzl mohl okouzlit, vždyť je kolem něj ta temnota okolo něj vydět! Nesmíš se s nim bavitjasný?!" "Nemáš mi co rozkazovat, najednou se ke mě chováš jako uplně někdo jinej. Jestli se nesnášíte tak do toho netahej i mě jasný?! Nemám náladu tě poslouchat a přímat od tebe rozkazy!" Začla se ve mě vařit krev a ja rychle běžela co nejdál od Eryka. Bězela sem co mi nohy stačily a ani nevnímala jak dlouho uš běžim. Najednou mě začaly neuvěřitelně bolet nohy pak i hlava a nakonec celé tělo. Nevěděla jsem co mám dělat a tak sem jen zastavila a opřela se o strom. Ani jsem nevěděla jak ale najednou jsem sebou práskla o zem. Když sem se vzbudila ležela jsem na nějaky posteli v malý chatičce. Slyšela jsem z dálky cvakání příborů, netušila jsem kde sem se to ocitla. Najednou se otevřeli dveře a v nich byla nejaká žena. "Dobré ráno, uš vypadáš líp." Nevím proč ale myslele jsem že je to moje stracená matka, ale hned se mi to vyvrátilo při následujcí větě."Nemusíš se mě bát, jsem felixova matka. To on tě přivedl sem. Donesla jsem ti snídani, potřebuješ nabit energii. Zachvilku za tebou příde muj syn, tak doufám že se ti udělá líp." Jeho mama se na mě podívala se širokým usměvem a já si myslela že se koukám na anděla. Dala mi tác s jídlem naklín a odešla. Nechápala sem vubec nic. Jak jsem se sem dostala? Ano vím že mě sem přines Felix , ale atejnak mi v tom něco nehrálo. Další otázka byla jak mě našel, přece mě nesldoval, nebo snad jo? Spousta takovyhle otázek se mi hemžily v hlavě . Rači jsem se dala do jídla jelikoš mi začalo kručet v žalutku. Snídaně se skládala z vafli s marmeládou a sklenicí mléka, chutnalo to užasně a ty vafle byly domácí. Netrvalo dlouho a někdo zaklepal na dveře. "Dále." dveře se pomalu začaly otevírat a v nich ce oběvil on s jeho ale sestrou ktera se ho bržela za ruku a byla asi tak o polovimu menší než její starší bratr. "Ahoj, mužu?" Musela jsem se nad tím pohledem pousmát. "Jasně, nevidim problém." Vím že to někdy není zrovna nejlepší zvat si do pokoje kluka když na sobě mam pomalu jen deku. Počkat ja sem ve spodnim pradle?! Hned jekmile jsem si to uvědomila tak jsem zrudla jako rajče a pořádně se zachumlala do deky. "Doufam že ti je už líp. Našel jsem tě včera při procházce zhroucenou a bledou jako smrt u kmenu stromu, tak jsem si řekl že tě musim někam vzít a jediný místo kde tě nikdo nebude otravovat mě napadl mámim barák." Vypadal že má o mě strah a v noci (v lidskem dni) vůbec nespal, akorád sem netušila co mu mám na to mam říct, jediné co mě napadlo bylo poděkovat a tak jsem to udělala. "Moc děkuju, tvoje mamka je skvělá." Nastala mala chvile ticha a ja to nevidržela a musela se zeptat. "Dějese něco? Vypadáš ulaveně." Podíval se na mě snad těma nejsmutnějšíma očima na světě. "Anabell nech nás prosím osamotě ano?" Jeho maličká sestřička vypadala jako by ji někdo sebral hračku, ale i přesto bez řečí odešla. "Myslel jsem si že jak tam ležíš pod tim stromem že jsi mrtvá, nebo v komatu a brzy zemřeš. Byl jsem nadšenej kdyš mi matka řekla že budeš žít. Strávil sem tu celou noc a čekal kdy se probereš. Ani nevíš jak moc se mi ulevilo když mi máma řekla že ses probudila." Najednou vypadal míň vystrašenej a pomalu se uvolňoval. Posunula jsem se na mosteli a byla ráda že je dvoulůžková a pokynula aby šel vedle mě. "Poď musíš se vyspat." Chvilku váhal, ale pak nakonec vlezl pod deku a nakonec jsemoba tvrdě usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama