Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

SN-10.Kapitola

13. října 2014 v 20:40 | Elizabeth |  Stvoření Noci

10.Kapitola



Pohled Diany :
Najednou sem se oběvila v nějakym pokoji. Někdo si zamnou odkašlala a já se rychle otočila. Byl tam Brian. Rozeběhla sem se k němu a začala ho mačkat v obětí. Nikdy bych si netipovala že mi bude tolik chybět. Pochvíli sem se odtáhla abychom mohli probrat to co jsme potřebovali. "Ahoj, doufám že ti nijak ten hajzl neublížil. Jinak by měl dost co dělat semnou s sevšemi co sou proti němu." Lehce sem se pousmála a začala mu vyprávět co se všechno stalo od toho večera co sem dostala ránu do hlavy. Celou dobu mě pozorně poslouchal a já si ižívala jeho přítomnost. Chvíli po mém vyprávění zpracovával všechny informace, musim uznat že mu slušelo když byl zamyšlenej. (Ale PŠŠŠŠŠT nesmí se to nikdy dozvědět...no teda dokud mu to nekdy při správný příležitosti neřeknu). Pořád sem ale doumala co mohl udělat s tou holkou vůbec mi to nešlo do hlavy. Z ůvah mě vytrhl až jeho hlas. "Chtěl sem se tě na něco zeptat,ale nevim jestli je na to správná doba....jen chci abys věděla že tě mám rád a že tu vždycky budu pro tebe." chvilku sem na něj jen zírala a pak udělala něco čeho sem si zezačátku nebyla vědoma. Začala sem ho líbat. Zezačátku byl zaskočenej ale pak mi polibek oplácel a přitiskl si mě víc k tělu. Vim musim vám připadat jako děvka...chodit s jednim klukem (teda jestli se tomu dá říkat vztah) a líbat se s někim jinym. Doufám že si semnou jen nehraje a myslí to semnou vážně. Lehce sem se odněj odtáhla abych se mohla víc nadechnout čerstvího vzduchu. "už budu muset jít bude už svítat a budem po tomdle snu unavený. Moc ti ale za to děkuju. Za týden se ti zase ozvu a řeknu ti nějaký novinky." jen sem si smutně povzdychla že ho týden zase neuvidim, ale nemohla sem s tim nic dělat. "Dobře, budu na tebe čekat. Moc mi budeš chybět." s těmito mími slovy se sen pomalu rozplinul a já se probrala na nemocniční posteli. Měl pravdu byla sem unavená jako kdybych vůbec nespala. Ten kluk co mě měl hlídat se pořát vrtěl a jekdy i zaskučel bolestí když se při nějakym manévru bouchl do nosu. Bylo mi ho opravdu líto. Snad se mu to brzo zahojí. Řekla sem si že ještě pujdu psát a tak sem zavřela oči a po hodinoví zkoušce se mi to povedlo.
Pohled Alexandry (bývalá přítelkyně Felixe) :
Seděla sem schoulená v rohu místnosti a doufalas že už nepříde. 3Íleně mě bolelo břicho a žebra. Snad mi nic nezlomil.už sou to dva dny co mě fělíx odtáhl do tohodle sklepa a pořát mě mlátí a to jen kvůli tý hoce co sem jí chtěla říct o něm pravdu. Vplížil se do toho labirintu a jí přetáhl bejzbolovkou. Když zjistil že jí teče krev z rány co jí způsobil zahlédla sem v jeho očích naokamžik zděšení. Pak se přiřítil ke mně a taky mi dál bejzbolovkou do hlavi. Pak sem se probrala až tady, a neřekla bych že je to o moc lepší. Chodí zamnou deno deně a pořát mě mlátí. Asi sem ho opravdu naštvala, ale nevim proč udeřil i svojí přítelkyni a kam jí dal..z mích vspomínek mě vytrhlo zavrzání dveří.Jakmile sem uviděla osobu co stojí naproti mně, zaůpěla sem zoufalstvím.Felix kemě přistoupil, čapnul mě za vlasy mě vytáhl na nohy. Chvíli se mi nenávistně koukal do očí a pak mě silou udeřil do břicha.začala sem vykašlávat krev.Ksakru z tohodle se jen tak nedostanu.pustil mi vlasi a já spadla na zem bde sem se schoulila v křečích a nezměrné bolesti na zem. Lehcer sem vzhlédla jak mě bude týrat dál když zrovna v tu chvíli vindal velkej ostrej nůž. Řekla bych že už se žítřka nedožiju. Někdo další se začal šourat do místnosti. Byli to nejací dva chlápci co táhli velkej stůl. Jakmile ho umístili bezeslov zase odešli a nechali mě napospas tomuhle šílenci.Odtáhl mě k tomu stolu a doslova me na něj hodil. "Za to cos chtěla udělat budeš pikat. Věř mi že tě to bude sakra mrzet žes jí odemě chtěla odradit. Musíš za to zaplatit a já si to budu náramě užívat." bylo vidět že ho posedlo šílenství a Temnota. Nikdy sem neviděla že by někdo takhle reagoval. Než sem stihla zareagovat tak domě zaboril celou čebel nože. Rána v břichu ukruzně bolela a já byla nucena žařvat, ale to mě umlčel nával bublavýo kašle. Todle byl můj poslední den v životě a abych pravdu řekla doufám že to utrpení už brzy skomčí.několikrát nůž vindal a zabodla do dalšího místa v mim břichu. Už sem upadala vysílením a bolestí do bezvědomí, když najednou sem ucejtila na krku jeho tesáky kterýmmi se do mě zakousl a zmínir bolest tím že mi do krve vpouštěl endorfiny. Možná v něm přece jenom zůstala nejaká ta malá částečka dobra ne nechal mě umřít v rozkoši. Sebrala sem poslední síli co sem měla abych mu mohla říc jediné slovo co budu moc za jeho poislední čin v tomdle ukončení. "Děkuju." zašeptala sem a poté upadla do věčného bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama