Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

Narozeniny nejsou vždy šťastné

23. října 2014 v 16:48 | Elizabeth |  JEDNORÁZOVKY
Ležela sem v posteli s mim přítelem Michalem, ale ten byl zrovna otočenej kemě zády a ještě spal. Pomalinku sem se začala vstávat abych ho nevzbudila. Bydlim v malí garzonce na kraji Prahy. Moc toho tady nebylo, ale mě to stačilo. Došourala sem se do koupelny a tam nasebe pustila horkou vodu. Bylo to krásně uvolňujcí a osvěžujcí. Konečně sem se dostala z koupelny. A kupodivu sem vypadala jako normální člověk což se stávalo posledních několik dní nestávolo vůbec. Nevim proč, ale posledních několik dní se mi zdaj noční můry o tom že mamka zemře při autonehodě s mojí desetiletou sestro Soffií. Dneska mám narozeniny a Michal se rozhodl že je pořádně oslavíme jak se patří. Chtěl mě vzít přes den nějakm na neznámé místo a večer do restaurace. Michal už vylezl z postele a hledal správnou košili. Musela sem se prostě začít smát a to opravdu nahlas. Todle sem u něj nikdy neviděla. Rychle hodil košile spátky do skříně a šáhnul po polštářikterý pomě hodil. Uhnula sem a koukala sem kam dopadne. Díky bohu dopadl dřív než něco rozbil. Otočila sem se zrovna ve chvíli kdy pomě Michal skočil a hodil mě napostel. "Elzo...to není...k smíchu. ...Chci aby byly...tvoje narozeniny...dokonalí. Dvacet....ti je jen jednou....a to se musí oslavit." překoktával mezi polibky.
"El tak už poď nebo nic nestihnem.!" křikne na mě z chodby. Musela sem na sebe dát šaty co sem zrovna od něj dostala. Byli nádherný z červenýho hevábí a na prsou byla černá krajka. Konečně sem byla hotová a tak sme mohli vyrazit.Když sme nasedli do auta, oči mi zavázal řudym šátkem abych nevěděla kam jedeme. Cesta byla docela dlouhá, ale nakonec sme konečně zastavili, jen šátek zůstal na mích očích.vedl mě do nějaké místnosti a zabouchl zanámi dveře. Co má asi v plánu? Šátek byl najednou pryč a já se koukala na krásnej vybavenej byt. Byl to naprostej luxus. Překvapeně sem se naněj podívala. "Všechno nejlepší El. Zasloužíš si to. Todle je náš novej domov.Doufám že se ti tu bude líbit." začala sem ho drtit v oběti. Byl to můj přítel už od dvanácti a takyže byl jedinej. Nikdy bych ho zanikoho neviměnila.Po chvíli obímání mi řekl že mě tu provede. V koupelně byla obrovská vana a já se nemohla už dočkat kdy jí vyzkoušíme. Z mích úvah mě vytrhl až hlas osoby kterou nadevše miluju. "Miláčku posloucháž mě?" zeptal se s menšim smutkem v hlase. "Promiň, jen sem přemejšlela jakej mám nejednou skvělej zvrat v životě a to jen díky úžasnýmu příteli." povima zářivě se na něj usměju. "Doufám že budeš semnou šťastná." a políbil mě něžně a přitom tak eroticky nabitě že useli lítat jiskry. Dnešek je opravdu dokonalej a nic ho nedokáže skazit.
Už sme byli obadva jen ve spodnim prádle, ale najednou mi zazvonil mbil. "Ksakru." syknu schodim ze sebe Michala a du vzít telefon. "Prosim?" zeptám se otráveně. Kdo mě si tak může rušit? "Dobrý den ste Elizabeth Fosttrová?" Ksakru kdo to je? "Ano to sem já děje se něco?" chvilku bylo ticho, ale pak se znovu ozval člověk a řekl mi mojí noční můru. "Jsem doktor Forterr a předchvíli k nám donemocnice dorazila vaše matka. Měla s vaši sestrou autonehodu. Byl bych rád kdybyste přijela." Zastavil se mi dech a já se rozbrečela. "D...dobře. A jak sou na tom. Je máma i sestra v pořádku?" optala sem se starostlivě. Bála sem se odpovědi, ale chtěla sem jí vědět. "Vaše matka má několik zlomenin a leží v komatu." poví a nic se k tomu nechystá ai dodat. Máma je naživu proč ale nic neřekl o Soffii? "A...a co moje sestra? Stalo se něco Soffii?" nikdy bych nechtěla přijít ani o jednu z nich. Michal si všimnul že brečim a tak si sedl vedle mě a začal mě něžně hladit a objímat."Vaše sestra to bohužel nepřežila. Je nám to líto." panebože to né to nemůže bejt pravda vždyť jí bylo teprve dvanáct! "D...d...d....dobře už jedu." vykoktala sem a rozbrečela se snad ještě víc.Ještě chvilku sem tam seděla v jeho obětí a se slzama, ale pak sem se rozhodla že je už čas jít.
V autě sem mu všechno řekla. A u toho neustále zase brečela.
Seděla sem vedle mamky která vypadala jakoby už opravdu taky odešla navždy. Nesmim jí stratit. Majednou se otevřeli dveře a v nich se oběvil doktor. "Dobrý den sem doktor vaší matky. Přišel sem vám podat nějaké informace." řekl a vlídně se usmál. Řekl nám že mamka není stabilizovaná a že hrozí že každou chvilku zemře. Nikdy bych si nemyslela že vám to doktor podá jakoby to bylo samo sebou že prostě moje máma zemře rachle jako když řeknete pes. Jakmile to doviprávěl co všechno má zlomené zběsile začal pípat přístroj který ukazoval nyní že je má matka nyní už posmrti. Zamotala se mi hlava a já omdlela. Když sem se probrala tělo matky bylo už pryč a byl vedle mě Michal a držel mě zaruku. "Prosim odvez mě domu." zasípala sem sotva slišitelně, ale on to uslišel. Bezeslov mě vzal do náruče a jel semnou domů.
Pohřeb byl o měsíc pozdějš a já nadobro stratila kus svého srdce. Nikdy bych neřekla že by se zezačátku tak skvělí den a moje narozeniny mohli změnit v noční můru.
PS: Doufám že se vám moje zatim jediná jednorázovka líbí a dáte mi sem koment jestli ano nebo ne :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama