Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

DP-5.Kapitola

14. října 2014 v 8:25 | Elizabeth |  Nedokonalí lidé

5.Kapitola



Pohled Soffie:
S nevěřícím obličejem sem naněj doslova zírala. To byla snad ujediná věta kterou sem odněj nečekala. Obzváltě kkdyž už zbejval jen tejden do mího pobytu tady. Všimla sem si že už oc dlouho mlčim a že on z toho zervoznil. Musim se rozhodnout jestli by to vůbec mohlo fungovat. Pohlédla semdo jeho nádherných očích a zhluboka se nadechla. "Moc ráda, jen mi slib že se budeme vídat i potom co odtud odejdem." Po tváři semu rozlil obrovský usměv a něžně mě začal objímat. Člověk by řekl že to je blbost znát někoho jen tři tejdny a začít s nim chodit, ale mě to přišlo správné. Cítila sem že to že budeme teď spolu budeme teď spolu a že náš vztah bude postupem pevnější a pevnější. Alespoň v to sem doufala. Nakonec sme se odsebe odlepili a dali si pusu na dobrou noc. S ůsměvem a celkovou radostí sem vlezla do postele a během chvilinky usnula.
Pohled Melanie :
Celej den mi přišel jako utrpení. Hráli sme poznávací hu ve který ste si vybrli dvojci a s ní ste se měli líp poznat. Chtěla sem abych byla s Davidem ale ten si hned stoupnuk tý noví čůze. Nechápala sem co na ní může vidět.? Snažila sem se předstírat že sem moc ráda za to že sem ve skupině s Danielem. Zdánlivě se mi to dařilo. Bohužel sem si ale všimla že Daniel taky není nadšený z toho že sem s nim já a snažil se nenápadně pokukovat po Afroditě. Chvíli sme si jen tak povídali co nás baví, ale pak mě z konverzace vytrhl pohyb člověka do kterého sem se zamilovala. Lehce sem jejich směrem pootočila hlavu a málem mi spadla dolní čelist až na zem. Nasazoval jí na krk krásnej stříbrnej řetízek s přívěskem křídla. Měla sem chuť brečet a zároveň jí roztrhat hrdlo na cáry masa. Hra díky bohu po další hodině skončila a já to šla rozdejchat na záchody. Bylo posledních deset minut než začne večerka a já už chtěla jít na ty záchody, ale v tom sem si všimla že David zůstává hned za dveřmi. Dělala sem jako bych si toho evšimla a šla dál na záchody. Byla sem ažmoc zvědavá nato abych je neodposlouchávala a tak sem ještě během minuty vrátila k dveřím pokoje a tiše poslouchala co si ti dva řikaj. "No chtěl sem se tě zeptat jestli bys semnou nechtěla chodit?" Myslela sem že sem přeslechla, ale další věta mě jen přesvědčila že to na co se jí zeptal nejí přeslech ale pravda. "Moc ráda, jen mi slib že se budeme vídat i potom co odtud odejdem." Tak oni se chtěj vídat i p odhodu z kliniky? Pak už se nic neozvalo kromě malého mlasknutí a já užutíkala na záchod nejen kvuli tomu aby nikdonevěděl že vim co se momentálně stalo, ale taky kvuli tomu že mě v očích začali štípat slzy. Proč mi to udělal? Copak mu nedávám dostatečně najevo že ho miluju? Musela sem co nejrychlejct přestat jinak to ostatní zjistí, což nesmim dovolit. Už sem chtěla valést, ale najednou mi došlo že budu mít z toho breku rudej a rozmazanej obličej a tak sem si přes něj hodila vlasy. Afrodita ještě naštěstí nebyla v pokoji a ta mrcha už usnula a přísahala bych že se ze spánku usmívá. Bylo mi z toho vše zle a natolik mě bolelo zlomené srdce že sem radši zalezla do postele a snažila se usnout což se mi nepodařilo do jedenácté večer. Přišlo mi to divný že holky už vklidu spěj a já ještě neokážu ani zavřít oči. Doufala sem že ráno bude lepší než dnešní večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama