Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

DP-4.Kapitola

14. října 2014 v 8:23 | Elizabeth |  Nedokonalí lidé

4.Kapitola



Už to byly skoro dva tejdny a já si tu opravdu začala zvikat. Jen sem pořád nemohla dostat z hlavi ten papírrek s mim jménem. Taky sem se dost zblížila s ostatníma. Kdybych byla v Americe tak by smem patřila s těmadle lidma do jedne kru. Byli sme jako rodina a důvěřovali si. David mi připadal čímdál tim víc přitažlivější a začala sem si řikat jestli to není on kdo mi dal ten papírek pod polštář. Řekli sme si že si zahrajeme nějakou hru, ale to se změnilo na debatní kroužek a pak sme se rozdělili do skupin. Já byla s Davidem za což sem byla ráda. Pak pochopitelně byl spolu naše dvě hrdlička a mel byla s Danielem. Daniel vipadal že by byl radši s kymkoli radši než s Mel, ale ona vipadal že si toho ani nevšimla a byla ráda že má zrovna jeho. "Víš no tak nějak sem si řikal že ani nevim s čim tu seš." Začal David aby na sebe upozornil. "Sem tu se schizofenii. A ty tu seš s čim?" "Sebepoškozováni a pokus o sebevraždu." řekl to jakoby to byla samozřejmost. Najednou mě něco napadlo. "Hele myslíš že se budeme scházet až odtud odejdem? Já jen že bych tě pak ještě nekdy viděla." chvilku si mě prohlížel až jeho rty spočinuli na rtech. Snad nemyslí na to co já. Pak ale odtrhl zrak a zadíval se na zem vedle postele. Bylo na něm vidět že ho přitahuju stejně tak jako on mě. "Řekl bych že asi jo. Jinak chtěl sem ti něco dát. Zavři oči a nic prosim nedělej." chvilku sem si ho prohlížela a pak sem nakonec udělala to co chtěl. Čekala sem co udělá. Zezačátku sem si myslela že mi dá pusu ale pak sem ucítila jak mi něco nandavá na krk a jak zapíná konec řetízku. On mi opravdu koupil dárek? Myslim že to co mezi sebou cejtíme tak to neskončí jen u přátelství. "Můžeš otevřít oči." ruka mi vistřelila ke krku a já si prohlídla přívěsek. Bylo to nádherné stříbrné křídlo. Vzhlédla sem k němu a on zrudl."Je to snad ten nejkrásnější dárek co sem dostala." obejmula sem ho a chvíli jen tak byla v tom hřejivém obětí. Bylo to ůchvatné. Nikdy sem se tak dobře s nikym necítila. Nakonec sem se s nucením odtáhla. Pak sme si zase povídali a navzájem se poznávali. Den utekl jako voda a já nedokázala myslet na nikoho jiného než na Daveho. "už pujdem za deset minut je večerka, tak zatím." "Zatim a zejtra." Myslela sem si že sem v pokoji už sama a tak sem si začala rozepínat kalhoty. Podívala semse ke dveříma tam stál Dave. "Promiň jen sem s tebou chtěl nachvilku osamotě mluvit. Teda zeptat se na jednu otázku." zapnula sem su zase kalhoty a přikývla. Přistoupil ke mně a já čekala co udělá. "Víš no v tomdle sem nikdy nebyl moc dobrej a tak se zeptam anežbych to okecával můžu?" bylo na něm vidět že je stydlivej. "Jo jen se ptej." odpověděla sem mu s úsměvem. "No chtěl sem se tě zeptat jestli bys semnou nechtěla chodit?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama