Prosím, když si přečtete kapitolu komentujte ji. Ráda bych měla na svou tvorbu spětnou vazbu. Děkuju

DP-3.Kapitola

14. října 2014 v 8:17 | Elizabeth |  Nedokonalí lidé

3.Kapitola



Ráno sem seproberu až když namě skoro sestřička křičí. "Achjo, tak to nedyl sen." povzdechla sem si v duchu. Vstala sem tak prudce až se mi z toho zamotala hlava. Stihla sem akorát vše dodělat když sestry zakřičeli že jesnídaně. "pod si sednout k nám."prizvala měAfroditak jejich stolu.Sedli tam všichni kdo včera hráli flašku."Ahoj." vydechla sem a čekala co bude k snídani. "Ahoj." řekli to všichni naráz že sem se nad tim musela pousmát. Jídlo nebylo něja moc lákaví, ale když má člověk hlad dokáže sníst vše ne? Po snídani sem sebou práska o postel a nechtěla vědět co mě dneska čeká. "Komunita!" vilítla sem z postele když někdo křičel.Vyšla sem z pokoje a šla za ostatníma do herny.Když se všichni usadili tak nějaká hědovlásta zterá vypadala jako jen kostra potažení kůží otevřela nějakej sešit. "Dobré ráno, v této společnosti. Včera byl klasickej den jako vždy: Budíček snídaně, vlastní program a prostě to zname. Dneska Nás čeká asi zahrada a když se někdo nad náma slituje tak i poživatelný jídlo. Taky k nám přišla nová tvář. Ráda bych tě poprosila o to aby ses nám představila." Najednou všechna pozornost už nepatřila tý holce, ale bohužel mě. Nakonec sem si odkašlala a spustila. "Tak já se jmenujuSoffie Laurenová a je mi 17. Jninak mě baví jízda na koni a malování. Bydlim sama s mamkou na takovim malim statku. To je asi vše." Lehce sem se usmála a podívala se do země. "Vítej mezi náma. Doufám že si tady zvikneš." tak to bylo opravdu vtipné. Podle toho co mi řikaly holky tak to měl bejt stanišní sestra.Takže si tu mám zviknout? Ne to opravdu ne. "Dobře tak máte někdo nějaký dotazy?" pokračovala ta hholka se sešitem v ruce.nikdo se k ničemu neměl a tak se pustila snad do posledního bodu. Nechtěla sem mezi ostatníma moc času trávit. " Tak dobře. Na co se dneska těšíte? Jak jste se vyspali? Jak se máte?" Bylo mi jasný že se nevihnu tomu že budu muset taky odpovědět. Seděla sem v přibližně polovině kruhu a tak se okoukávala co říkaj ostatní abych nebyla mimo. Nakonec se na mě řada dostala. "Ani nevim na co se mám těšit. Pak sem se vispala tak že mě bolej záda a nakonec se přece jen mám docela dobře." všichni na mě koukali jako kdybych řekla něco fantastického a já to nechápala.Pak někdo pustil nějakou pro mě neznámou písničku a mi mohli jít na pokoj. Čekala sem až si i holky sednou na nějaké místo. "Proč se na mě všichni koukali když sem řekla podle pravdy to co po mě chtěli?" prostě sem to musela vědět. Nedokážu nevědět proč si mě všichni tak prohlíželi. "Víš no ono de o to že tu o tehdlech věcech nikdo neříká pravdu.Takže tě všichni obdivovali za tvoji upřímnost." Aha tak proto. Nevim sice co tady sou za zviky ale proč byměli lhát? Copak se nějak upřímnost trestá? "Aha, díky. A co to bla ta holka s tim sešitem? Její rodiče museli bejt asi kostlivci když tu holku vidim." a najednou holky vybuchli smíchy. Nechápavě sem se na ně dívala, ale musela sem uznat že pohled na ně mi zvedl náladu. "to...to je.....Na-Natálije." vysoukala Melanie ze sebe během záchvatu spích. "Má-má ano-anorexii." to se naopak pokusila promluvit Afrodita. Takže ta holka nejí. Tak proto je tak vyhublá. Holky se neustále řechtali a nedalo se je uklidnit. Najednou mě u stolu začala lechtat nějaká neznámá osoba. Co nejrychlejš to šlo(a to že moc rych ne)sem se otočila a zahleděla se do jeho očí. Cejtila sem se najednou jako očarovaná. Na chvíli přestal s lechtáním a jen tak nechal jeho ruce na jím břichu a oplácel mi pohled. Pak sem si uvědomila že okolo nás je naprosté ticho. Odtrhla sem od něj pohled a podívala se po okolí. Afrodita seděla s Erikem na posteli, Mel na ty svojí a u dveří stál Daniela vypadal ublíženě. Jedno měli ale společné všichni na nás zírali jak na opice v kleci.Rychle sem od něj odstoupila a šla si sednout na postel a on mě následoval. Snad si nemyslí po tom včerejšku že spolu chodíme. Né že není pěknej, ale prostě se neznáme. Daniel si sedl na postel k Mel a začali sme probírat různý témata. Nestihla sem ani pozorovat jak čas letí a najednou byla hodina do večerky. Po horký sprše sem sebou švihla do postele a přemejšlela sem co sem všechno dělala. Byla sem venku na zahradě a tam sme hráli frzbí. Taky sme pak hráli na pokoji různý hry a tak. Dala sem si ruku pod polštář a chtěla si na ni lehnout, ale najednou sem pod rukou něco ucejtila a tak sem to vitáhla a zjistila že je to červenej papír na kterym bylo napsaný moje jméno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama